Volba osudu

2017 - Účastník soutěže
Ročník: 2017
Autor: Ondřej Citrón Šolc
Obor: Poezie
Skočit na: detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 176 krát
Vloženo: 2017-11-04 14:18

Mlhavě vzpomínám, jaké to bylo,

vzpomínám, co jsem v té době cítil.

Byl jsem šťastný?

Či snad to byl jen obyčejný přelud?

 

Vzpomínám na to místo,

kam jsem kdysi patřil.

Byl to opravdu můj domov?

Nebyl to jen lstivý paskvil?

Však jistě vím, že to odeznělo a zmizelo.

Proměnilo v prach, v minulost bledou.

 

Bylo to doba štěstí?

Nebo to byla jen má mýlka?

Doba bez neřestí..

plna radosti a dětského štěstí.

 

Když zapřel jsem sám sebe,

v co ještě zbyla mi víra?

Bolelo mě, že mi to došlo dříve než ostatním.

Jak jen dále mohu žít,

když jsem člověkem bezbranným?

 

Vidím toho kluka, sebe, už se nepoznávám.

Byl jsem zničen.

Od skály studené.. se skoro nerozeznávám.

Z donucení byl jsem změněn, nebylo tomu úniku.

Stal se ze mě cynik, pokrytec a lhář.

Nejen ostatní, ale i já k sobě chovám zášť.

 

Chybí mi ti lidé, byli pro mě nutností!

Děti bez starostí a lidé s ctností.

Chybí mi ti, kteří byli dětmi, kteří nic neřešili.

Chybí mi to.

 

Postrádám ten pocit,

že svět se točí kolem mě.

Nezvládám, že svět není můj,

že jsem jen další z mnoha.

Kde jsem se to jenom ocit..

pomozte mi někdo, proboha.

 

Jsem ztracený a tápu, uvězněn ve své mysli.

Hledám své místo, předem odsouzen k neúspěchu.

Padám do propasti, po stěnách se sápu.

Nerozumím tomu, proč jsem ztracen a hnán,

jako slepý pes, tlučen holí a kopán.

Ta neutuchající bolest, až k šílenství mě dohání.

Kéž bych byl opět svého těla a duše pán.

 

Domova teplého, již pro mě k nalezení není.

Nemám kam utéct, či kam se skrýt.

Ztrácím naději!

Doufám, že někdy dojdu svého klidu,

že najdu své místo.

Vše mě bolí a sil již nemám,

ale i tak se toužím vrátit..

tam někam domů.

Dílo je zveřejněno pod licencí: Všechna práva vyhrazena

Autor díla:

 

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Modrák