Edison

Cena diváků
Ročník: 2012
Autor: Anna Barbie Vařeková
Obor: Poezie
Skočit na: detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 2216 krát
Unikátních lajek: 1 Co je to?
Naše životy jsou průchod mrtvým polem
naposledy dávám Edisonu sbohem
Vyměním žárovku a půjdu věčně spát
kdyby ses tak mohl, prosím, ještě chvilku smát

Nezval uchvácen byl prvním autem
já zde okouzlena betonovým parkem
Pod monstrancemi černých barů, když se snáší smích
zkoumám, co všechno udělala bych
Kdybych byla Wichterle anebo Nezval
možná svět by novou změnu seznal
Jen můj stín však do postele lehá
víc než odraz v zrcadle mi nedá

Naše životy jsou temný kostel gotiky
Satan kouká uvnitř na anděle rozbitý
Naše životy jsou těžké jako střelný prach
usedáme na kolejích železničních drah

Naše životy jsou těžké
a cosi je drtí
je to asi hra života, života a Smrti

Naše životy jsou táhlé deštivé ráno
vzpomínka, která žije v nás již tak dávno
Naše životy jsou táhlý věčný pláč
Jednou vracel se Nezval městem, když ho potkal hráč

Možná ten stín žije v každém dál
Možná to je důvod, proč kdysi jsi se smál
Naše životy jsou věčné tiché ano
leč nedáváme, co nám bylo bráno
Přichází čas zaživa pohřbených
my nad nimi jsme jen života krátký smích
Modlíme se za ně, vidíme se v nich --?
I my staneme se rozsypaný sníh

Můj život je temný jak na dně moře opuštěný vrak
Ne, já nejsem vynálezce --
-- já jsem sebevrah



Vloženo: 2012-11-07 19:30
Poslední aktualizace lajek: 2015-06-02 00:45:05

Dílo je zveřejněno pod licencí: Creative Commons BY

Autor díla:

 

Další autoři, poděkování:

Poděkování mojí Múze za nápad, za to, že mi stála vzorem.
Rovněž děkuji panu Nezvalovi, že se uvolil a - možná nedobrovolně - se stal mým vzorem.

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Černý