Zápis z hlídky - barvy

2015 - Účastník soutěže
Ročník: 2015
Autor: Ondřej Grg Horyna
Obor: Zápis z noční hlídky
Skočit na: text o díle | detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 637 krát
Unikátních lajek: 0 Co je to?


Je 5 hodin ráno a já mám za sebou 21 hodin v kuse. Tohle píšu na stole v kuchyni, pod kterým leží Bagr a kousek opodál právě Michal topí v brutaru. Z plánovaného nočního výsadku, který byl přerušen stále nepřicházející bouřkou, se nakonec stalo celonoční hlídání tábora. Prší. Kapky deště, padající z našedlých mraků, buší své vytrvalé staccato do střechy z plachtoviny. Cítím únavu za očima a na víčkách, ale po několika sériích nabuzujících čajů mě nedohání. Světlo se pomalu, ale jistě vkrádá do ponurého rána a dává mu tmavé a smutné barvy. Barvy jsou mnoho. Proč jsou vlastně barvy tak důležité? Dávají věcem jakousi duši. Absence barvy je vlastně taky barva. Neexistuje černobílá, existuje pouze absence barev. Ale absolutní absence barev znamená úpadek. A co psi? Cení si toho, co nikdy neměli? Zvládají to bez barev, ale my bychom to nezvládli. Člověk bez barev je postaven ke zdi. Barvy jsou jídlo pro duši. Ponuro je rozsudek smrti. Bez barev není láska ani nenávist. Bez barev je jen otupělost a jedna noha po koleno v hrobě. Dnes ráno je i zelená šedá. Ale jak to tak sleduji, i to má svůj půvab. Zelená a ocelová šedá tvoří prazvláštně krásnou kombinaci. Ale i zelená je šedá. Červená je šedá. Modrá je šedá. Oranžová je šedá. Bílá je šedá. Béžová je šedá. Šedá je šedá. Šedá je všechno a všechno je šedé. Šedá je konec. Konec je šedý.

Vloženo: 2015-09-28 11:54
Poslední aktualizace lajek: -0001-11-30 00:00:00

Dílo je zveřejněno pod licencí: Creative Commons BY

Autor díla:

 

O díle:

*Část dopisu psaného po dlouhém a namáhavém dni a nonstop hlídání.

 

Je 5 hodin ráno a já mám za sebou 21 hodin v kuse. Tohle píšu na stole v kuchyni, pod kterým leží Bagr a kousek opodál právě Michal topí v brutaru. Z plánovaného nočního výsadku, který byl přerušen stále nepřicházející bouřkou, se nakonec stalo celonoční hlídání tábora. Prší. Kapky deště, padající z našedlých mraků, buší své vytrvalé staccato do střechy z plachtoviny. Cítím únavu za očima a na víčkách, ale po několika sériích nabuzujících čajů mě nedohání. Světlo se pomalu, ale jistě vkrádá do ponurého rána a dává mu tmavé a smutné barvy. Barvy jsou mnoho. Proč jsou vlastně barvy tak důležité? Dávají věcem jakousi duši. Absence barvy je vlastně taky barva. Neexistuje černobílá, existuje pouze absence barev. Ale absolutní absence barev znamená úpadek. A co psi? Cení si toho, co nikdy neměli? Zvládají to bez barev, ale my bychom to nezvládli. Člověk bez barev je postaven ke zdi. Barvy jsou jídlo pro duši. Ponuro je rozsudek smrti. Bez barev není láska ani nenávist. Bez barev je jen otupělost a jedna noha po koleno v hrobě. Dnes ráno je i zelená šedá. Ale jak to tak sleduji, i to má svůj půvab. Zelená a ocelová šedá tvoří prazvláštně krásnou kombinaci. Ale i zelená je šedá. Červená je šedá. Modrá je šedá. Oranžová je šedá. Bílá je šedá. Béžová je šedá. Šedá je šedá. Šedá je všechno a všechno je šedé. Šedá je konec. Konec je šedý. 

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Černý