Cesta

2014 - Účastník soutěže
Ročník: 2014
Autor: Ondřej Grg Horyna
Obor: Próza
Skočit na: detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 850 krát
Unikátních lajek: 1 Co je to?

Cesta

Byl už čas, tak jsem vyrazil. Obul a zavázal jsem si boty, oblékl si bundu, prohodil slůvko na rozloučenou a šel jsem. Hudba ze sluchátek proudila do mých uší jako vodopád a měnila mé, už zjitřené vnímání. Šel jsem tmou prosvětlenou pouze ostrůvky záře pouličních lamp. Ale připadal jsem si, jako kdybych letěl. Jako kdybych byl astronaut ve své lodi a prolétal kolem nesčetných zářících hvězd, červených obrů a zhasínajících supernov těsně po výbuchu. A kolem prolétaly další lodě, každá na své zvláštní cestě, za svým často ještě zvláštnějším cílem. Plul jsem tím vesmírem dál a všechny stíny, na které jsem se podíval, se měnily v ty nejvzdálenější krajiny od pustých pouští po pralesy s obrovskou vlhkostí a exotickými zvířaty. Chtěl jsem se podívat blíž, ale stačil jeden krok a krajina se rozplynula. A domy, které se kolem mě tyčily, už nebyly domy, byly to obrovské a strmé skály. Mnoho z nich se postupně měnilo v jakési obrovské mraveniště, avšak plné rozličných tvorů, kteří spolu často nebyli schopní spolupracovat. Možná proto tolik těch skal pomalu ale jistě chátralo. Vyrazil jsem tedy dál. A všude, kam jsem se podíval, byly další a další vesmírné lodě. Ale nové typy, které unesou i víc menších naráz. Ale já byl ve své vlastní malé lodi spokojený a vrtalo mi hlavou, proč vlastně chce každý pořád novější a novější loď. K čemu to je shánět novou loď, dokud ta stará ještě dobře slouží? 

A všude kolem bylo obrovské množství světel. Bylo jich tolik, když člověk zvedl hlavu, nedohlédl na planety vzdálených vesmírů, ať byly jasné, jak chtěly. A kolik je tam vlastně planet? A kolik vesmírů? Je jenom jeden, nebo je tam nahoře nekonečné množství vesmírů, každý jiný a ne každý funkční, hroutí se tam a tvoří nové, nebo tvoří černé díry a pomalu nás vtahují do sebe? Čeká náš vesmír jistá smrt, nebo je náš jeden funkční vesmír pouze výsledkem dlouhé evoluce a tisíců smrtí vesmírů dalších? S hlavou zakloněnou jsem koukal tam nahoru a myšlenky mi vířily hlavou. Těma dvěma očima posazenýma na obličeji jsem neviděl nic, ale tím jedním okem uvnitř hlavy jsem to viděl všechno. Vesmírné lodě, zářící hvězdy, obří skalní mraveniště, cizí exotické krajiny i vzdálené vesmíry. Kolem mě bylo jenom obyčejné město, ale uvnitř mé hlavy bylo několik dalších světů. Uvnitř hlav nás všech je nekonečné množství světů, jeden nádhernější než druhý. Táhnou se za sebou a tvoří nám most či červí díru do ráje. Tam uvnitř můžeme cokoli, nikdo nám nemůže nic diktovat ani nakazovat. A proto tam většina z nás tak často utíká. A občas, něco z toho unikne na papír. Dalí, Van Gogh, Smetana, Grieg, Poe nebo Alighieri. Ti všichni vynesli něco ven ze svých světů a lidé si to zamilovali. Tak proč se také neponořit do svého osobního nekonečna?

Vloženo: 2014-11-20 21:50
Poslední aktualizace lajek: 2015-06-04 06:47:02

Dílo je zveřejněno pod licencí: Creative Commons BY SA

Autor díla:

 

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Černý