Poslední svoboda

2014 - Účastník soutěže
Ročník: 2014
Autor: Jakub Rádio Novák
Obor: Próza
Skočit na: text o díle | detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 892 krát
Unikátních lajek: 3 Co je to?

 

Běžel úzkou betonovou chodbou, kolejnice mu ubíhaly pod nohama.

Zahnul a jen tak tak se vyhnul vozíku s municí, který mířil opačným směrem. Kývnutím pozdravil vojáky jdoucí za ním a pokračoval.

Mladý poddůstojník v ruce křečovitě svíral bílý kus papíru se stručnou zprávou. Nemohl uvěřit tomu, co se v ní psalo. Nebylo možné tomu věřit.

Ale rozhodnutí, zda se jí řídit či ne, nebylo na něm. Bylo nutné informaci předat veliteli pevnosti.

Konečně dorazil na místo. Zastavil se před železnými dveřmi a několik vteřin chytal dech, pak otevřel.

Naskytl se mu pohled do bíle natřené místnosti, ozářené silnou, volně visící žárovkou. U stěny stály ve stojanu pušky a kolem stolu uprostřed vzrušeně debatovala šestice mužů.

Ticho naplnilo místnost, když byla jeho přítomnost zaregistrována.

Udělal krok vpřed a zasalutoval.

Pane kapitáne, hlásím přijetí zprávy nejvyšší důležitosti,“ nebyl s to udržet pevný hlas.

Co se děje Brázdo? Zníte nějak nervózně,“ kapitán se zeširoka usmál a vstal, „Tak? Začala válka?“

N... Ne, pane,“ voják zvedl třesoucí se ruku, ve které držel zprávu.

Důstojník na něj upřel táhlý pohled, pak papír převzal a přejel dvě krátké věty.

Podlomila se mu kolena a klesl zpět na židli.

Je... Je to jisté?“ zeptal se tichým hlasem, „Ověřili jste to?“

Ano, pane.“

Ostatní muži v místnosti na ně upírali tázavé pohledy. Kapitán se k nim otočil. Zmučený výraz v jeho obličeji mluvil za vše.

Kapitulace,“ řekl po chvíli a složil hlavu do dlaní.

Zmuchlaný papírek se zprávou spadl na zem.

 

 

Zpráva se roznesla po pevnosti rychle. Už o pár hodin později nebylo možno v celém komplexu nalézt jediného nezlomeného muže.

Mnozí v první chvíli odmítali uposlechnout rozkaz, odmítali opustit své pozice. Nadšení a vlastenectví je ještě chvíli hnalo vpřed.

Ale jen chvíli. Jen tak dlouho, než na ně dolehla celá tíha zjištění, že byli opuštěni, ponecháni napospas a okradeni o právo na obranu svého domova.

Vojáci šli jako bez duše. Pomalu, ponořeni v myšlenkách se trousili směrem k východu z podzemního komplexu, který propojoval roky budovaný systém bunkrů a pevností.

Neviděli cestu z bezvýchodné situace. Mnohým tekly po tvářích slzy, které se ani nesnažili zakrýt.

Jeden muž se však z pomalu se sunoucího průvodu oddělil. Mladý svobodník rychle vběhl do místnosti, která byla ještě před chvílí skladem munice, zabouchl za sebou pancéřové dveře a zarazil západku.

Z druhé strany se ozvalo bušení, jak se několik vojáků, kteří postřehli jeho odchod, pokusilo otevřít.

Franto!?“ poznal kapitánův hlas, „Co to děláš?! Otevři sakra ty dveře!“

Neodpověděl. V ruce převracel dlouhý náboj. Byl to právě ten, který měl nabitý již několik dní v pušce. Ten, který plánoval vypálit směrem k nepříteli jako první. Nikdy by ho nenapadlo, že jej využije takto.

No tak!“ důstojník zvýšil hlas „Myslíš, že tady taky nechci zůstat?! To si sakra piš, že chci, ale nemůžu! Nikdo z nás nemůže! Otevři ty dveře!“

Natáhl závěr a náboj do něj zatlačil. Nabil.

SVOBODNÍKU, OKAMŽITĚ OTEVŘETE TY DVEŘE!“

Na zem vedle sebe pokládá zhusta popsaný papír.

Není cesty zpět. Kdyby dnes uposlechl rozkaz, už navždy by byl mučený touto chvílí. Teď má ještě šanci. Poslední rozhodnutí. Poslední svoboda.

Chodbami pevnosti se rozezněl výstřel.

 

 

Když se o několik hodin později vojáci konečně dostali do místnosti, našli vedle nehybného těla dopis nasáklý krví.

Jeho obsah si tehdy přečetl pouze kapitán ze strachu, aby se někdo z vojáků nepokusil o totéž.

Svobodníkova poslední zpráva byla zakončena slovy, jež se o sedmdesát let později objevila i na desce, kterou mu zde připevnili lidé, kteří nezapomněli - '...nevím, co se s touto zemí stane dál, ale vím, že já to už neuvidím. Pamatujte, že jsem zemřel při obraně. Pamatujte, že jsem zemřel svobodný.'

Vloženo: 2014-11-15 23:43
Poslední aktualizace lajek: 2015-06-02 01:00:02

Dílo je zveřejněno pod licencí: Všechna práva vyhrazena + skautský tisk

Autor díla:

 

O díle:

Je to několik let co jsem se ponořil do problematiky září roku 1938. Když jsem začal, byl jsem naprosto šokovaný tím, co jsem zjistil. A čím více jsem věděl, tím horší to bylo.
Celá ta historie, to co považuji za nejhorší chvíli našeho národa, na mě dosedala a já se rozhodl, že není správné, jak často se u nás opomíjí a zjednodušuje historie před totalitou. Tehdy jsem postupně začal své pocity a představy toho, co by snad mohlo být, převádět na - virtuální - papír (viz. Betonová hranice na Rovernetu). Snažil jsem se tak trochu pozvednout vlasteneckou morálku v lidech okolo sebe.
Posléze se mi do rukou začaly, kromě obšírných popisů historické situace, dostávat také příběhy jednotlivých lidí, kteří ono období zažili. Bylo jich mnoho, každý z trochu jiného úhlu pohledu, ovšem ze všech čišel strach a beznaděj.
A tato soutěž mi dala možnost z těchto motivů seskládat krátký příběh, ve kterém se pokouším ony pocity vystihnout tak, aby každý, kdo jej čte, alespoň částečně viděl a cítil, co při pohledu na toto období vidím a cítím já a co cítili oni.

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Černý