Osvobození stromu

2014 - Účastník soutěže
Ročník: 2014
Autor: Běla Marie Bělka Samková
Obor: Poezie
Skočit na: text o díle | detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 690 krát
Unikátních lajek: 2 Co je to?

Velký král tam stojí v poli

Se spletenými vlasy

A korunou, na které každý list je pozlacen

Přemýšlí o životě a o své roli

O pomíjivosti mládí, krásy

A vůbec všeho jen

 

On tiše a trpělivě naslouchá

Posměšné písni, jejíž takt už nevyvrátí

A listí kolem padá, padá

Padá, padá bez ustání

 

V divokých tancích se snáší na zem

Tam naposledy zašustí

A jejich dech skončí, když je pohlazen

Ostřím kamenů, hloupé je to listí

 

Přichází večer

A s ním i ďas

Tma zrozená až ze dna nekonečných děr

V níž už neexistuje žádný směr

Ukradla jeho koruně zlatý jas

 

Strom se nadechuje k noční písni

Je tajemstvím všemu, co dýchá

Nezpívá o lásce a všem, co nás trýzní

Či o tom, co je dobrota a zlost

Zpívá o své psyché jak je tichá

A spílá Měsíci pro jeho mdlost

 

Pak se k melodii vítr přidá

A společný dvojhlas kraje rozechví

A strom pevně stojíc volá

 „Obdivujte nevinnost, ať zabráníte bezpráv!í“

 

Až pozvedá své ruce k Bohu

Zkroucen ve všech bolestech světa

A v hrozné vichřici řve slova šílená

Zřetelně jen: „dej, ať mohu…“

Modlitbu končí jako po porodu žena

„Ach můj Bože, děkuju“

 

Strom už zas kolíbá se klidně

Laskán ironií větru

Vzdechy polyká noční vůně

Pohled upřený jen k jednomu směru

 

Když první zlatý paprsek Slunce

Pronikne do ztraceného pole

Strom vypadá tak jemně, křehce

A tu náhle hne se něco dole

 

Země povolila v sevření

Odemyká zámky okovů

Milosrdně otevírá vězení

Uvězněných kořenů

 

Majestát mezi majestáty, plná krása

Rozevírá větve, mává k nebi radostí

Vděčně se slzami jásá

Nad svou úplnou volností

 

upřímnou modlitbou získal

k čemu my od věčnosti tíhnem

teď opíjí se svobodou

ještě více, než lidé vínem

 

Vysvobozený ze zajetí pospíchá

Prchá vstříc novému úsvitu

A tam, kde se země nebe dotýká

Tam zastavuje bez dechu

 

Sklání hlavu až zlaté listí z koruny

Jemu do čela napadá

A před úsvitem té největší krásy

S pokornou úctou pokleká

A v gestu – odevzdávám se – svou náruč rozevře

Ach živote, kolik lidí při úsvitu zemře

Vloženo: 2014-11-15 11:30
Poslední aktualizace lajek: 2015-06-02 00:30:10

Dílo je zveřejněno pod licencí: Creative Commons BY

Autor díla:

 

O díle:

Dílo vzniklo před několika lety v jednom podzimním podvečeru jako náhlá představa.

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Černý