89-68 (=21)

2014 - Účastník soutěže
Ročník: 2014
Autor: Tomáš Psycho Rybáček
Obor: Poezie
Skočit na: detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 1624 krát
Unikátních lajek: 0 Co je to?
V duši mé úkrytu,
před démony staré doby,
schovávám se k úsvitu,
bez prostoru pro zásoby.

Přistřihli mi orlí křídla,
možnost i právo svépomoci,
přiřkli mi jen zbytek mýdla,
místo zámku k restituci.

Z dálky slyším cinkot klíčů,
cítím touhu žít a svobodu,
vůni růží, větru, petrklíčů,
a pach karafiátů z průvodu.

Lampiony rudé jako krev,
protínají měsíční záře svit,
tohle byl náš celý svět -
hranice, za něž nelze odejít.

Spas svou duši, národe,
spoj svou sílu intelektu,
vyměň staré zvyky za nové,
neklaň se již srdcím z dehtu.

Prostoduché lži ať zhynou,
a ze Země nedělají placku,
ať pravdou ze zámoří zjihnou,
ať místo zbraní mají jen hůl z klacku.

Na seznamech jejich jména,
těch, kdož jsou hodni lynče,
ať veřejně jsou oznámena,
ať žijí si jak opuštěné podsviňče.

ÚV nechť je záření,
nikdy víc červenající výbor,
i se všemi jejich tvářemi,
kázali plast, sami měli pozlacený příbor.

Kdo věří v sílu jednotlivce,
a kdo jednotlivce spojil,
po skříních hledali mu kostlivce,
on však v boji nepolevil.

Legenda či hrdina,
disident s uměleckou duší,
ať k jeho dílu zazní Modlitba,
jež zákon kladiva a srpu zruší.

Ať v každém z nás srdce bije,
a na hradě ať jedno září,
nechť svoboda v každém z nás žije,
svoboda s laskavostí a lidskou tváří.
Vloženo: 2014-11-11 08:43
Poslední aktualizace lajek: 2015-06-02 01:30:07

Dílo je zveřejněno pod licencí: Všechna práva vyhrazena

Autor díla:

 

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Černý