Dopisy z cely smrti

2014 - Účastník soutěže
Ročník: 2014
Autor: Jan Honza Jiráň
Obor: Próza
Skočit na: text o díle | detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 740 krát
Unikátních lajek: 11 Co je to?

Přijel jsem domů ze školy notně unaven. Nemám rád tyto pozdně večerní návraty. Na druhou stranu jsou lepší, než se vracet druhý den ráno. Člověk se už doma může pustit v klidu do práce. A že jí nikdy není málo.

Složil jsem batoh s věcmi do rohu místnosti a zamířil k psacímu stolu, který je prakticky vedle. Koukám, že dorazila zásilka, kterou jsem si objednal. Jedna brožura z regionální literatury, která vyšla asi v roce 1987. Léta okupace na Benešovsku od Jiřího Tywoniaka. Velmi dobře napsaná. Četl jsem ji už asi dvakrát. Sehnat ji ale do mé knihovny byl problém. Až do nedávné doby, kdy se objevila v jednom antikvariátu ve Zlíně. Neváhal jsem ani okamžik. Hned jsem ji objednal.

Balíček jsem nedočkavě otevřel prakticky okamžitě. Radši ale opatrně. Je cítit, že vevnitř je nějaký karton, aby se obsah nepoškodil. Při poslední takto obdržené zásilce jsem si prostřihl výroční obálku ke sněmu konaném v Litomyšli. Teď se mi chybu nechtělo opakovat.

Daří se mi ji otevírat dobře. Najednou však něco vypadne. Odložím obálku a koukám, co to je. Noviny. Poměrně staré. Je to Jiskra, místní týdeník z roku 1987. Druhý tisk je starší. Je z 21. srpna 1968. Jsou to také místní noviny pro mě neznámé. Jsou z Východních Čech a jmenují se Pochodeň.

Noviny odkládám a pokračuji v rozbalování balíčku. Publikace je ve velmi dobrém stavu. Něco v ní ale ještě je. Na straně věnující se Obraně národa v Benešově jsou dva dopisy. Jeden je psaný vdově po vojákovi, o kterém pojednává tato strana. Jde o uznání odbojové činnosti po válce.

Druhý dopis je mnohem zajímavější. Jsou to vlastně tři dopisy. Konkrétně jejich opisy. Pokud mohu soudit, šlo o člověka, se kterým se tento člověk z Benešova potkal při pobytu ve vězení. Také vojáka z Obrany národa. A to odsouzeného k trestu smrti. Čtení mnohem zajímavější a autentičtější.

Už na začátku je citát od Karla Havlíčka Borovského: „Jsou doby, kdy je nutno pro blaho a čest svého národa umírati a jsou doby, kdy je na nás, abychom pro blaho a čest svého národa žili a pracovali!“ A pisatel dále upřesňuje, že patří k té první generaci. Příjemci dopisu píše, že patří k té druhé. Hořkou pravdou je ale to, že ten zemřel o rok později.

Citát to není jediný. V tom dalším se staví proti Mussolinimu a jemu podobným. „Národ, který není schopen, jistě si nezaslouží svobody!“ Mě by osobně zajímalo, kdy to pronesl. Zrovna tento muž, který má pro české dějiny velmi zvláštní postavení. Tento nositel Řádu Bílého lva, který obdržel za podporu vzniku Československého státu. A na druhé straně je tu Mnichovská konference, která se konala z jeho iniciativy. Nedivil bych se, kdyby to pronesl někdy v této době.

Podle tohoto autora člověk nesmí ukázat slabost. Typické myšlení vojáka. „Němci ukaž slabost a jsi ztracen. Nedáš-li se mu, má před tebou respekt.“ Dokonce ani ve vězení nebyl tento člověk zlomen. Jednoho ze svých strážných vyhodil ze své kobky. Za to dostal měsíc samotku. Doslova píše: „dostal jsem měsíc tmu“. Od té doby s ním problémy neměl.

Adresát tohoto dopisu byl později přepraven do Budyšína. Tento vězeň mu píše, že si, co se vězení týče, polepší. „Je to krajské město a pro Lužické Srby měli Němci vždycky prostorné a dobré klece.“ Adresát je nabádán k tomu, aby neklonil hlavu, že příští rok bude líp, že „Američané to béří od podlahy“. Píše rok 1942.

Další myšlenky jsou na děti. Vzkazuje pozdravení svým dětem. Vždyť adresát se má dostat na svobodu. První myšlenky o smrti. Ne na smrt, na tu nemyslí. „Může být krásnější smrt, než umíráme-li pro svůj ideál? Smrt? To je jen slovo – poslední úsměv dobrého člověka, který je se svým životem vyrovnán.“ Další myšlenky na známé, které nechává pozdravovat. Tím končí první, nejdelší dopis.

Opět myšlenky na děti a o smrti. Objevuje se i biblický motiv. „Sám si připadám jako Mojžíš, vidím již zemi zaslíbenou, ale není jisto, zda vlastní nohou do ní kdy vkročím. Naše je však budoucnost. Až vyletíš na svobodu, tu nezapomeň zazpívati i mým hochům!“ Na smrt nemyslí. Přijal by ji s úsměvem na rtech.

Třetí a poslední dopis začíná adresou, kde se zdržují jeho příbuzní. Následuje odsouzení toho, jak se zachoval Alois Eliáš. Myšlenky se stáčí k smrti. „Smrt je vždy lepší než otroctví.“ Ale míří také k vítězství. Válku přirovnává k rovnici o několika neznámých. Pro něj je však výsledek jasný. Američané jistě vstoupí do války. „Pro nás nebude druhé Bílé hory. Naše je vítězství!I v originálním textu je to takto podrženo. Poprvé je tu dodatek po podpisu. Jen dvě věty. Tou druhou je: „Dnes přišlo že 18/XII. budu popraven.“

Vloženo: 2014-11-01 13:29
Poslední aktualizace lajek: 2015-06-20 10:46:01

Dílo je zveřejněno pod licencí: Creative Commons BY ND

Autor díla:

 

O díle:

Dílo vzniklo podle skutečných dopisů, které se ke mě opravdu náhodou dostaly.

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Černý