Já objevitel

2013 - Účastník soutěže
Ročník: 2013
Autor: Kateřina Copík Pasáková
Obor: Próza
Skočit na: detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 1208 krát
Unikátních lajek: 0 Co je to?

Pořád jsem si tam tak plaval. Žužlal si prsty, koukal kolem sebe a stále plaval. Občas jsem se potřeboval přetočit a tak jsem párkrát kopl do té měkké zdi, co mě kolem obklopovala a potom jsem z venku slyšel: „ Kope, pojď sem kope.“pak se mi trochu zastínil výhled a byla tu větší tma, ale pak se mě to nelíbilo a když jsem kopl ještě dvakrát ta tma potom zmizela, mezitím ale někdo řekl: „Vidíš tady.“, potom zase „No jo, to je hezké, že?“ Mockrát jsem slyšel maminku, jak povídá a už jsem věděl, jestli mluví ona nebo někdo jiný. Líbilo se mi, jak jsem mohl slyšel její hlas, ale mrzelo mě, že jsem ji neviděl.  Jak jsem rostl a rostl tak jsem se ve svém plavebním prostoru čím dál hůře pohyboval. Už jsem se nemohl otáčet úplně, ale jen o trochu. Bylo mi čím dál těsněji a nějak mě to táhlo dolů.  Bál jsem se, aby se mě nezatočila hlava nebo tak, ale nestalo se tak. Taky jsem se bál, abych se nezamotal do té dlouhé šňůry, co mě vedla z bříška. Pak jednoho dne mě to táhlo ní a níž a já se nemohl pohybovat ani nahoru a ani doprava nebo doleva, zkrátka táhlo mě to pořád dolů. Letěl jsem do něčeho nového přímo po hlavě. Pak byla velká tma a najednou světlo. Nelíbilo se mi to. Bylo to moc světla, ze kterého mě bolela očíčka a byla mi zima. Nějaké postavy mě drželi a koukali na mě, plácali mě přes zadeček a mně se to nelíbilo a taky jsem začal řvát, že chci zpátky k mamince. Jenomže už to nebylo takové jako v tom teple, najednou jsem se i slyšel a taky jsem řval víc a víc a opravdu já jsem se slyšel. Ustřihli mě ten dlouhý provázek, co mě trčel z bříška a pak mě zabalili do nějakého hadru a to moc bolelo a studilo. Nelíbilo se mi tu. Chtěl jsem zpátky, do tepla plavat, cucat si prsty, ale nešlo to. Pak mě položili někam na něco hrbolatého a ono to začalo mluvit. Mluvilo to jako moje maminka. A konečně jsem ji uviděl. Vztáhl jsem svou maličkatou ručičku a snažil se jí sáhnout na obličej, abych viděl, jestli je to doopravdy ona. A pak jsem se jí dotkl, měla teplou tvář a usmívala se. Bylo to jiné než tam v té tmě, najednou jsem byl s maminkou mohl jsem se na ni koukat, vidět ji takovou jaká doopravdy je. Najednou jsem byl rád, že jsem pryč z té tmy, protože teď mám svou maminku u sebe a už jí nikomu nedám.   

Vloženo: 2013-11-26 23:00
Poslední aktualizace lajek: 2015-06-04 06:46:02

Dílo je zveřejněno pod licencí: Creative Commons BY

Autor díla:

 

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Černý