Kontakty

2013 - Účastník soutěže
Ročník: 2013
Autor: Lukáš "Chemik" Horčička
Obor: Poezie
Skočit na: text o díle | detaily autora | komentáře
Zobrazeno: 840 krát
Unikátních lajek: 0 Co je to?

Vzal jsem váček stříbra od Jidáše a jeho hliníkovou lžičku, roztavil je, stejně tak i zlatou bulku a načrtl litinou cesty na mapičku. Pak rozlomil jsem mapku a jednu její půlku, jak velí stará tradice, schoval do oranžové skříně, kterou nazýváme černá krabice.

 

Co stane se s ní, to je věcí jiných úřadů. Vzlétne s ní ocelový jestřáb líně pod vedením ocelových chlapců, a až přijde čas a dojdou na řadu, snese se jestřáb něžně do úžlabin kopců a chlapci, přijmou gravitace nadvládu.

Malí mravenci budou běhat a hledat černou krabici. Ta hoví si v troskách tiše. Láska je blackbox, i když to zní jako klišé, ale když políbíme zkratovitě obnažený kabel na líci, pomysleme krátce na Ježíše, když bezhlavě překráčíme nebe hranici…

 

(zatím však)

Druhý kousek zlaté tabulky rozpůlil jsem opět na půlky a dbal jsem na spravedlivou míru. Pak jednu tu desku poslal jsem s Voyagerem do vesmíru, to aby poznala tu mimozemskou soldatesku. Je na ní vzkaz, že máme velryby a že vlastně přicházíme v míru, chybí záběry na genocidu a informace, že občas porušíme naše sliby. Ale v klidu. Slibujeme, to bylo naposledy, charakter nám tříbí naše chyby.

Tak snad dodá ta placka vinylu planetě na lesku, aby konference klingoňanů dala si tu práci, vyslala k nám sondu, a časem snad i delegaci.

 

Poslední díl obvodové desky, vložil jsem do kapsy tvídového kabátu. Dotýkám se pořád jejích křivek, hltám na ní zprávy dívek a nedbám na odlesky. Mé ruce třesou při příchodu další lepé esemesky ve standardním tvaru: smajlíky s hvězdičkou, óčka  se srdíčkem, památky včerejší návštěvy barů.

Otisky prstů na mé ploše, vzrušení pokaždé když hlavou konektoru, dotknu se té správné zdířky. Klikot malých šedých tvorů, jež působí tak tiše, nahradila hlasem něžná Siri. Ta mluví na mne hlasem od kuplířky, hlasem kněze, který pozbyl v boha víry a který dnes už věří jen na daně a na upíry. Láska Edwarda s tou holkou, dotyky, doteky rtů derou se ze zvukové díry…

Škoda jen, že česky nezná ta ze sluchátka žena, měl bych to snadné jako Mach a Šebestová, místo Stmívání přečet bych jí Kytici od Erbena. „Hoj má panenko, tu jsem již, Hoj má panenko, což neslyšíš?“ Neslyší a místo vojákovy zesinalé tváře, musím stále ručně mazat kontakty ze svého adresáře.

Vloženo: 2013-11-20 12:29
Poslední aktualizace lajek: 2015-06-02 01:00:06

Dílo je zveřejněno pod licencí: Creative Commons BY

Autor díla:

 

O díle:

Z nikdy nevydané sbírky Poezie pivních tácků.

Komentáře:

Komponentu webové galerie pro Polibek múzy naprogramoval Martin "Orel" Černý